Předem prosím vezměte na zřetel, že pokud vás nezajímá náš příběh, pak raději hned „překlikněte“ na jinou stránku tohoto webu a jděte rovnou za tím, co vás právě „pálí“ a s čím potřebujete pomoci. Kompletní přehled toho, co pro vás můžeme udělat, naleznete hned na úvodní stránce, případně se všemi podrobnostmi pak pod hlavičkou „naše služby“. A pokud vás zajímá pouze takové to „běžné firemní vychvalování“, pak se prosím podívejte na stránku „reference“, kde se o nás v tomto směru zcela jistě dozvíte, co hledáte. Dále je totiž poměrně obsáhle popsán příběh můj jakož i příběh naší malé firmičky, který prostě neumím vylíčit jen nějak stroze a věcně. Chcete-li však „slyšet“ jeden úplně obyčejný příběh o tom, jak a proč děláme to, co děláme, a jak to všechno začalo, pak se pohodlně usaďte a čtěte dále. Toto je můj (náš) příběh.

Jmenuji se Richard Vyškovský a jsem jedním ze dvou spolumajitelů naší firmy. To jméno vám snad může být povědomé zejména díky časopisu ABC či nakladatelství Albatros v souvislosti s papírovými vystřihovacími modely (vystřihovánkami). Ale pozor na záměnu – jejich autorem je můj stejnojmenný otec, nikoli já. Já tyto jeho modely dnes „pouze“ vydávám. A jak to souvisí s „daty“ a vším ostatním, čemu se dnes věnujeme? No jednoduše. Tak to vám bylo asi takhle …

S tvorbou modelů začal můj otec přibližně ve stejnou dobu, kdy jsem se narodil, tedy někdy kolem roku 1968. A tak jsem se tak nějak mimoděk stal i součástí této jejich tvorby. Z části snad dobrovolně, z větší části asi dílem osudu … Pro svou práci potřeboval otec zejména kvalitní podklady reálných předloh těchto budoucích modelů. Jelikož v té tehdy ještě neinternetové době obyčejně nebyly takové informace úplně jednoduše dostupné, nezbývalo mu, než si je pořídit sám. A tak během veškerých našich rodinných dovolených či jen víkendových výletů otec prostě fotil, měřil a zapisoval … No a já byl u toho. Snad právě ta jeho preciznost a hlavně systematičnost jeho práce ve mně prostě nějak hluboce zakořenila. Samozřejmě, že ta jím takto nasbíraná „data“ ještě neměla nic společného s daty elektronickými, jak je známe dnes, ale i tak právě tento otcův archiv byl vlastně první opravdová „databáze“, se kterou jsem se kdy setkal ...

Jak jsem rostl do výšky i do šířky, moc jsem se pak o otcovy modely nezajímal. Občas jsem si sice některý slepil, ale víc mne bavilo stavět modely plastikové a ještě více modely jakkoli funkční, tedy například házedla, upoutané motorové modely letadel a podobně. Můj obdiv a respekt si prostě získaly především stroje a přístroje. Automobily, magnetofony, kamery, rádia ale i kuchyňské roboty atd., to bylo to, co mne zajímalo. Dokonce jsem navštěvoval i radioamatérský klub, kde jsem byl fascinován elektronkami a nově se objevujícími polovodiči, jakož i veškerou další zde dostupnou technikou. A v hloubi duše jsem pak toužil po dálkově ovládaném RC modelu, které jsem vídal v podloudně získaných  zahraničních časopisech.

Po základní škole jsem si tedy sice coby mladý jinoch již představoval svůj život ponejvíce nějak spojený s technikou, ale jelikož jsem ještě neměl úplně jasnou představu o svém budoucím povolání, nastoupil jsem raději na gymnázium. To bylo k mé radosti alespoň trochu technicky zaměřené, a tak jsme tam postupně poodhalovali zejména taje elektrotechniky. Po jeho zdárném dokončení jsem se v této oblasti chtěl dále vzdělávat na ČVUT, kde však byl tento obor beznadějně přeplněn, a tak jsem udělal jednu z největších chyb svého života a nastoupil na fakultu strojní, která o mne projevila zájem. Po dvou letech rýsování šroubů, matic a studia rozmanitých druhů železa jsem to však vzdal. Tohle opravdu nebylo to, o co bych stál!

A tak jsem v roce 1989 „přesedlal“ na školu se zaměřením na výpočetní techniku a ekonomiku. Ovšem – výpočetní techniku … ! Na exkurze jsme tenkrát chodili obdivovat sálové počítače ovládané děrnými štítky a programovat jsme se učili na „hi-end“ zařízeních té doby, jako např. na IQ-151 či PMD. A když škola začátkem roku 1991 pořídila první opravdové PC, tak nás k němu (s trochou nadsázky) pouštěli jen s ozbrojeným doprovodem … Ale i tak, svůj přínos to pro mne jistě mělo.

To se v zápětí potvrdilo po nástupu do mého prvního skutečného pracovního poměru (jako zaměstnání nepočítám všemožné předchozí brigády apod.). V malé soukromé firmě jsem měl na starosti nákup zboží a zásobování jejich obchodů. Firmě se celkem dařilo, tak že pro ni nebyl nedostupný ani na tehdejší dobu takový luxus, jako pořídit si vlastní PC. A tak práce s textovým editorem T602, v němž jsem sepisoval objednávky, byla na denním pořádku, a také jsem pravidelně válčil s jednoduchým účetním SW, kde jsem rovněž využil své právě získané znalosti ze školy.

Od pravidelného styku s moderní technikou mne pak na nějaký čas odtrhla základní vojenská služba. Tedy jinak – tam jsme techniky měli také dostatek a jakožto velitel děla jsem si ji opravdu dostatečně užil, ale rozhodně se nedá říct, že by se jednalo zrovna o techniku moderní. Nicméně vojna tak nějak rozdělila můj život na to, co bylo před ní, tj. převážně studium a první praktické krůčky životem, a na to, co následovalo ...

Po návratu do „civilu“ jsem měl akutní potřebu úplně „vypnout“, pročistit si hlavu a konstruktivně se zamyslet nad tím, co dál. A přesně to jsem i udělal. Na téměř dva roky jsem se zcela oprostil od veškeré techniky a vlastně i vůbec od všeho, čemu jsem se do té doby věnoval. Prostě jsem si dal pauzu. Takové dva roky prázdnin. I když prázdniny to tedy opravdu nebyly! Jen změna. Prostě jsem měl nějak všeho už dost …

Během těch dvou let jsem si ale opravdu nějak srovnal myšlenky a snad i trochu ovlivněn sledem několika náhod jsem se začal zajímat o předtiskovou přípravu a tisk. A pozor – právě zde se pomyslný kruh poprvé uzavírá! A to hned v několika ohledech. Jednak jsem se opět vrátil k výpočetní technice, která v té době již byla zcela nezbytnou součástí tohoto oboru, ale také k papírovým modelům. Sazba a tisk vizitek, letáků, plakátů, časopisů a dalších tiskovin byla totiž sice práce zajímavá, ale po všech stránkách ještě mnohem zajímavější byla činnost propagační. A když mne pak napadlo zužitkovat právě papírové modely pro reklamní účely, veškerá moje práce rázem získala zcela jiný rozměr. A zakázky od firem jako Českomoravská hypoteční banka, ČTK Pressfoto, pojišťovna Kooperativa, SsangYong Musso a podobných – to prostě hřálo u srdce … !

No a zde již také vstupuje na scénu naše firma. Z ryze praktických důvodů jsem nechtěl podnikat úplně sám, a tak jsem si našel dva společníky. Díky tomu jsem pak mohl rozšířit náš firemní „záběr“ například i o správu a údržbu techniky a sítí, čemuž se vlastně věnujeme dodnes. Prostě ve dvou (či ve třech) se to lépe táhne. No, ale není to úplně pravda. Lidská chamtivost je bohužel velmi zákeřná, a tak s prvním ze společníků jsme se rozešli asi po třech letech spolupráce a toho druhého nakonec nahradil ve firmě coby „tichý společník“ po dalších dvou letech jeden z mých dobrých přátel. V té době jsme už také začali postupně vydávat vlastním nákladem v edici „Papírový svět“ modely mého otce a po celé naší republice pořádat jejich výstavy.

A právě se již znovu dostáváme k prapůvodu naší dnešní činnosti. Dovedete si představit, kolik nejrůznějších dat nám při vší této práci prošlo rukama? Moc! Já si to už snad ani představit nechci! A tak před námi postupně vyvstávaly nové a nové problémy. Jak ta data hromadně třídit, ukládat a zálohovat? Jak se účinně chránit před jejich ztrátou? Jak je zachránit a obnovit v případě poruchy disku či systému souborů? Jak se bránit útokům virů? Jak se vypořádat s nespolehlivostí záložních médií? Jak mít všechny firemní počítače šikovně propojené a sjednocené tak, aby se každý z nás vždy ve všem vyznal? A hlavně také, jak tohle všechno zařídit, aby nás to zbytečně nestálo několikanásobně víc, než co je nezbytně nutné a přitom bylo vše maximálně operativní?! A tak jsme se rozhodli, že se tohle vše prostě naučíme řešit. Vlastními silami a po svém. A to se nám i osvědčilo. A co víc, o tyto naše zkušenosti pak téměř obratem projevili zájem i naši stávající zákazníci, kteří se s podobnými problémy potýkali stejně jako my. A tak se například již skoro dvacet let staráme o provoz výpočetní techniky a počítačové sítě v „Žižkovském divadle Járy Cimrmana“ …

A hle – jsme opět na úplném začátku celého příběhu! Data, jejich třídění a zálohování, jejich „opečovávání“, prostě veškerá ta mravenčí a precizní práce, kterou mi tak trochu mimoděk dal do vínku můj otec, v podstatě stojí i za tím vším, čemu se dnes věnujeme. To, že i nadále podnikáme v oblasti předtiskové přípravy či např. rozmnožování datových nosičů, osobně považuji jen za prostou shodu okolností. Je to tak proto, že nás k tomu osud zavál. Vydávání papírových modelů pak vnímám ponejvíce jako záležitost řekněme rodinnou. Ale co se veškerých našich dnešních služeb v oblasti údržby a záchrany dat týká, ty bych spíše označil za výsledek procesu, kterým jsme nutně museli projít a zvládnout bez ohledu na naše další zájmy a činnosti. A vzhledem k tomu, že zde jsme vlastně byli sami sobě prvními zákazníky, je to možná i ta nejlepší reference, kterou si můžeme přát. Neznám totiž snad nikoho, kdo by sám sebe chtěl v něčem odbýt …

A proč zde vlastně tohle všechno sepisuji namísto toho, abych nás raději patřičně vychválil, jací jsme profesionálové v našem oboru, jak jsme dobří, milí a ochotní, kolika semináři jsme prošli, jaká ocenění kde nasbírali, jak zvládáme úplně všechno a tak dále … ? Proč zde místo nudné historie raději neuvádím nějaké vhodné superlativy … ? Tak to prosím proto, že považuji za podstatné vám sdělit, že naše zkušenosti jsou získané právě z této naší mnohaleté historie a praxe. Že nejsme jednostranně zaměření „ajťáci“, se kterými se možná ani nedomluvíte, ale že naopak velice dobře rozumíme všem vašim rozmanitým potřebám a dovedeme je řešit, protože tím vším jsme si už sami prošli, a to úplně od píky. A že ať už vás na naše stránky přivedl jakýkoli váš problém, je tedy velmi pravděpodobné, že vám s ním budeme umět pomoci stejně dobře, jako bychom to dělali sami pro sebe. Že se zodpovědně zhostíme nejen jeho technického řešení, ale že vašim potřebám také budeme umět naslouchat. A právě o to tady přece jde …

A tak se nás nebojte ani nestyďte oslovit kdykoli budete potřebovat. Bude nám ctí i potěšením postarat se o vaše data či techniku. Datadetektiv je tady k vašim službám … !

Richard Vyškovský